Blobox, Swap, říkejte si tomu, jak chcete... Prostě balíček od Duhové kočky :-)

Když jsem si dnes dopoledne posílala manžela na poštu, nevěděla jsem přesně, co čekat. S mou milou blogerskou kolegyní Verčou z blogu U duhové kočky, jsme se domluvily na SWAPu, nebo chcete-li BloBoxu a protože to měla být moje první zkušenost s podobnou „akcí,“ byla jsem z toho nervózní. Poslední dobu se podobnými projekty blogosféra jen hemží a právě rozlišnost konceptů různých boxíků mě poněkud znervózňovala. Jsem moc ráda, že jsem tuto zkušenost mohla absolvovat právě s Verčou, protože  i když jsem si už dopředu byla jistá, že mě nebude čekat překvapení nepříjemné, nečekala jsem, jak příjemné nakonec bude :D Jako koncept jsme si zvolily minimálně dva produkty dekorativní kosmetiky, dva pečující a jeden nekosmetický bonus a se vším jsme se měly vejít do částky 400 Kč. Jako téma nám měla posloužit Exotika. 

Nakonec jsme částku ani jedna nedodržela :-) ale nemyslím si, že by to bylo něco špatného, i když by někdo mohl namítnout, že když jsme se tak domluvily, měly jsme se toho držet. Podle mě to naopak vypovídá o tom, že jsme každá chtěla té druhé udělat radost nehledě na to, že investujeme trochu více, než bylo původně domluveno.

Když manžel kolem jedenácté dorazil a v podpaží držel megabalík, myslela jsem, že to se mnou sekne. „Co do toho proboha zabalila?“ říkala jsem si.  Hned mě potěšila palmička na vršku krabice, které si můj muž ani nevšiml, což naprosto nechápu, když byla přes celou jednu stranu krabice a ačkoli by to někomu mohlo připadat infantilní, já jsem v tom viděla pěkný osobní vzkaz, úplně to na mě dýchlo: „Míšo na tomhle balíčku pro tebe jsem si dala záležet“ a hned jsem se začala neskutečně těšit, až krabici rozbalím.

K mému velkému potěšení (no vážně ta megakrabice mě dost vyděsila) se uvnitř vystlané krabice skrývala krabička menší. Ale nebyla to jen tak ledajaká krabička, byla to krabička kouzelná :D Po odklopení víčka na mě čekal v překrásné obálce s milým nadpisem (ještě do teď se červenám ;-)) krásný, osobní dopis, ve kterém byl výčet všeho, co si pro mě milá Verča připravila. (Až mi bylo líto, že já jsem dopis psala na rychlo před odesláním balíčku a trošku jsem to odflákla :-( Hned jsem se zaradovala, když jsem uviděla rozdělené patýrko a okamžitě jsem věděla, jaké využití u mě krabička najde. Dole budou hodinky, náramky a jiné objemnější věci, nahoře řetízky, náušnice a další drobnůstky. Přesně něco takového jsem potřebovala, jsem totiž děsně úchylná na bižuterii :D Takže tohle u mě byla trefa naprosto do černého :D

Ale teď už vás určitě zajímá, jaké poklady se skrývaly uvnitř a tady je máme:

 (Podotýkám, že vše bylo opravdu velice poctivě zabaleno, ale pro účely focení jsem to tam takhle naskládala, jinak byla krabička vystlaná a sprchový gel obalený folií, aby nevytekl)

Hned jsem si udělala wellnes odpoledne a pár věciček vyzkoušela, abych vám o nich rovnou mohla něco napsat.

Začneme od největšího a to sprchového gelu Dusch Das – African Moments s extraktem z roibosu, kterým jsem se hned umyla a musím vám říct, že voní opravdu úžasně. Moc se mi také líbí skutečně gelová (ne tedy vodová) konzistence, která pekelně pění. Jsem moc ráda, že jsem mohla vyzkoušet něco, co neznám a co je opravdu moooc příjemné :-)

Dále na mě vykoukl deodorant Rexona Tropical, o kterém mi Verča psala, že je jejím oblíbeným, což mě velice potěšilo, protože mi připadá milé, že dala do krabičky něco, co má sama ráda. Deodoranty Rexona používám snad ze všech nejraději, ale tuhle vůni by mě asi nenapadlo si koupit, což by byla škoda, protože je opravdu příjemná a jemná.

V krabičce jsem také objevila kokosový šampon Swiss O-Par, který jsem rovněž hned vyzkoušela a první co musím zmínit je vůně. Je opravdu realisticky kokosová. Připomíná mi kokosový sprcháč od Yves Rocher, nebo jejich toaletní vodu, prostě kokos nepřislazovaný vanilkou, i když v tom od YR myslím vanilka je, ale není to tak cítit jako třeba v kokosových přípravcích Balea. Zkrátka a jednoduše mi šampon moc voní. Po umytí se mi vlásky pěkně lesknou a voní po kokosu :-) Jinak tady asi zapůsobila telepatie, protože já do balíčku zabalila Masku na vlasy téže značky :D

Dalším, nikoli však posledním, překvapením v balíčku pro mě byla pomerančová koule do vany. Verča se ve svém dopise pěkně ptá: „Máte vanu? :-)“ no a odpověď zní: „Nemáme :D“ ale to vůbec nevadí. Jezdíváme často k mým, nebo manželovým rodičům a tam si vanu můžete propůjčit, takže si kouli do vany pěkně uschovám, pošleme prarodiče na procházku, samozřejmě i s dorostem a uděláme si pěkné koupelové odpoledne ;-) Alespoň nám to bude vzácnější :D

Pleťová maska s kakaovým máslem a výtažky z lotosu je pro mě ale trošku oříškem. Moje němčina se omezuje akorát na „Guten tag liebe Frau lehrerin. Wie geht es Ihnen heute?“ za což jsem si vysloužila z němčiny čtyřku (ještě, že jsem jí měla jenom jeden rok), což byla mimo jiné nejhorší známka, jakou jsem kdy měla, protože jsem většinou byla považována svým okolím za řekněme „šprtku.“ :D Němčinu jsem tenkrát (bylo mi tuším patnáct, nebo šestnáct), bojkotovala úmyslně a odmítala jsem se jí učit. Právě díky tomu jsem si nebyla schopná přeložit, co bych měla od masky očekávat, takže vám můžu jen napsat, co nakonec na mé pleti udělala, ale jestli tomu tak mělo být, vám neřeknu :D

Maska má konzistenci jako pleťové mléko, což je pro aplikaci štětcem, jak obvykle masky aplikuji, opravdu nevhodné, ale to není tak úplně vada na kráse, jako spíš narušení mých kosmetických stereotypů :-) Trochu mě zarazilo, jak jemně a opravdu překrásně voní. S mou problematickou pletí většinou vyhledávám masky, které smrdí po tea tree, nebo podobně. Jediným údajem, kterému jsem na obalu rozuměla, bylo, že se smývá po 10-15 minutách. Masku jsem opláchla po 10 minutách a nestačila jsem se divit, jak rudá jsem byla. Obličej mě ani nepálil, ani nesvědil, prostě jsem zrudla…  Na druhou stranu jsem měla opravdu hladkou pleť, a co mě nejvíc překvapilo, vyčištěné a stažené pory na nose. Zrudnutí tak do půl hodinky ustoupilo, ale pořád nějak nevím, co si o masce myslet. Jenom pro jistotu, aby si to někdo špatně nevyložil, já se osypu, nebo zrudnu po ledasčem, takže to rozhodně není vina Verči, nejspíš ani masky…

První zástupcem dekorativní kosmetiky, který na mě vykoukl, byla paletka očních stínů značky Manhattan, která se jmenuje Mission to Mars. Asi budu vypadat jako marťan, až se s ní nalíčím :D Značku Manhattan z drogérií znám, ale vždy jsem kolem jejích stojanů chodila bez povšimnutí, takže jsem ráda, že si teď alespoň rozšířím obzory :D Verča v dopise píše, že s ní snad vytvořím nějaké pěkné líčení na blog, což určitě udělám :-)

Druhým zástupcem „dekorativky“ je fialový lak na nehty značky Rimmel. Tyhle 60ti sekundové laky mám moc ráda, protože mají opravdu příjemný štěteček, takže už se těším, až ho vyzkouším :-)

Jako pěkný bonus mi dorazily čokoládičky Pocket Coffee, které mi podle Verči mají dobít baterky, až budu ze vší té exotiky unavená :-) Neboj Veru, unavená nejsem, naopak si to náležitě užívám :D ale určitě vyzkouším, až mi začne docházet šťáva :-)

Dalším příjemným překvapením pro mě byly čaje Tea of Life, které Verča dle svých slov „přímo miluje.“ Objevila jsem 3 zajímavé příchutě a to Čokoládu a jahodu, pak banán v čokoládě a nakonec čokoládu s kokosem. Ke psaní tohoto článku jsem si uvařila čokoládu s banánem a musím říct, že je opravdu vynikají. Už se těším, až vyzkoušeím další a asi se začnu poohlížet, kde čajíčky sehnat :-)

Velice příjemně mě překvapily dva dárečky pro Princeznu, a aby toho nebylo málo, Verča se naprosto dokonale trefila do Princezniných dvou nejoblíbenějších hrdinek :-) Posledních pár dní běhá po bytě s čelenkou s mašlí na hlavě a vykřikuje, že je Minie, takže z bonbonků byla moc nadšená :D a nebyla by to moje Princezna, kdyby se neustále nechtěla něčím mazat. To je pořád: „Maža… kémem.“ 

Takže z krémíku s „ahoj kiki“ jak jí přezdívá, byla nadšená a vypadá to, že jí budu muset mazat alespoň 20x denně :D 

Nejlépe její nadšení asi demonstruje dnešní odpověď na otázku: „Čím chceš namazat housku?“

„Kémem“ :D

Z boxíku jsem moc nadšená a tímto Verče moc děkuji za krásný výběr produktů, perfektní krabičku a za entuziasmus, který projevila při jeho tvorbě. Princezna vzkazuje svoje: „Hukuju“

Jsem moc ráda, že jsem měla tu možnost, si vyměnit balíčky právě s Verčou a doufám, že bude i ona mít z toho mého takovou radost, jako já z jejího :-)

Potěšil by vás takový balíček?

Jaký jsem poslala balíček já, se můžete podívat TADY

Nákupy s „Lýdou“ aneb ty boty jsem tam nemohla nechat.

Ve středu jsme si udělaly s mámou holčičí den. Potřebovala jsem vyrazit do Prahy, nakoupit pár věcí(ale o tom už se brzy dozvíte, zatím budu tajemná, jako hrad v Karpatech :D) a máma už taky po obchodech nechodí tak často, jako kdysi, takže jsme se rozhodly vyrazit spolu. 

Chtěla jsem udělat pár fotek, ale protože jsem foťák nechala doma a aby toho nebylo málo vybil se mi i telefon, cvaknula jsem jenom to, co jsem si přinesla domů...

Nejprve jsme zamířily do drogerie PEMI o které jste jistě taky nedávno četli u Rendy. Musím uznat, že tam mají opravdu nejširší sortiment Ziaji, jaký jsem viděla, o řadě přípravků jsem něměla tušení, že je taky tahle značka vyrábí :D Řekla bych, že tam mají i kompletní sortiment Ryor, soudě dle jejich oficálních stránek, takže pro Ryor se tam ještě určitě vrátím. Našla jsem tam i řadu zajímavostí. Krémy na ruce Nonique, vlasové přípravky Swiss O-Par (a to nejen známý bělící šampon) a taky hodně chválené štětce UBU, které mě teda osobně nijak extra nezaujaly. Koupila jsem tam sice pár věciček, ale sama sobě jsem tam koupila jenom ústní sprej, ke kterému řeknu jenom jedno: Češi se naučili používat Deodoranty, aby zakrývaly tělesný zápach, proč se ještě nenaučili používat ústní spreje, aby maskovali zápach z úst? Já vím, že existuje taky něco jako žvýkačky, ale osobně bych asi nepřekousla například bankovního úředníka žvýkajícího jako tele. I když možná radši jo, než sedět pár centimetrů od člověka, kterému zřejmě něco pomalu umírá v žaludku. Tenhle je můj teprve asi třetí, dříve jsem to řešila právě žvýkačkami, ale ústní sprej si nemůžu vynachválit.

Pak jsme vyrazily do „Máje“ na „Národce“, kde si konečně taky něco koupila mamka a to ve výprodeji mikinu za 110 Kč ;-) Já jsem pořádně okoukla spodní patro, kde, jak jsem zjistila, se kromě světoznýmých značek, jako Dior, Clinique, nebo drogérkových značek jako L’Oreal, Maybelline, nachází také stojany Yves Rocher, Crabtree & Evelyn, Bomb Cosmetics, svůj koutek tam má taky Manufaktura, dva veliké stojany Essence, jeden plný stojan Catrice, stojánek s laky OPI a další a další značky. Největším překvapením pro mě ale bylo, když jsem tam v jednom stojánku značky, která mi nic neříká, objevila v dolní části několik produktů značky Stila. Na nabídku značky se můžete mrknout TADY, v Máji jsem viděla jenom pár věcí, nejvíce mě pobavily kazetky na refily stínů a jen jeden jedinej odstín a to šedá. Tak nevím, na co by mi ta kazetka byla, leda že bych toužila mít po hromadě čtyři stíny šedé barvy :D

Cestou do Palladia jsme s stavily v obchůdku Domov a Styl, který je nenápadně nalepený na boku Máje(směrem na Můstek) a pokud o něm nevíte, že tam je, může se vám stát, že si ho ani nevšimnete, což by byla velká škoda. Uvnitř na vás totiž kromě levného nádobí a dekorací čeká také zajímavá nabídka bižuterie Donna Di Maurizio, kde jsem neodolala a pořídila si alespoň jeden prstýnek, což moje máma komentovala slovy: „To by nebyla naše Míša, kdyby se nekoupila někde naušnice, nebo jinou bižu.“ No jo máma mě prostě zná :D

Prsten mě stál 50 Kč, což je opravdu cena přívětivá a za stejnou cenu se tam od stejné značky dají koupit prstýnky, naušnice, přívěsky, šáličky a další :D Taky tam mají pěkné sošky Buddhy, nebo Egyptské dekorace za opravdu velice pěkné ceny. Takže pokud budete někde poblíž, určitě návštěvu Domova a Stylu doporučuju :D

Následovala cesta do Palladia, kde mě slečny ze Starbucks tak vyděsily, že se mi o tom ještě v noci zdálo :D Od rána jsem se těšila na karamelové laté a čím víc se blížilo, tím víc jsem se těšila. Když jsme ale vešly dovnitř a slečny mi oznámily, že jim nefunguje ani jediný přístroj, myslela jsem, že to se mnou snad sekne… Naštěstí je o patro výš Starbucks ještě jeden, kde jim vše fungovalo a tak jsme si kafíčko přece jenom dopřály. A jak krásně nám popsali kelímky:

S kávičkou v ruce jsme vyrazily do víru Palladia. Když jsem stála v prodejně značky Lush, jejíž sortiment mě vždycky na netu tolik lákal a ze kterého už jsem i pár věciček měla, většinou dárky od manžela (Který je jeden z mála chlapů, který opravdu poslouchá, když žena mluví o tom, co by si přála), tak jsem zjistila, že mě to zas až tolik neláká :D V Sephoře jsem si zaslintala nad rozjasňovačem Copacabana od Nars, který jsem něžně pohladila a zašeptala mu do ouška, že si pro něj brzy příjdu. Prošmejdily jsme obchody s oblečením a v Mixeru jsem se zamilovala do bot. Rozuměj v Mixeru se vždycky zamiluju do nějakých bot :D Na podzim jsem si tam koupila moje milované nízké kozačky, které se dají ohrnout a nosit jako elegantní kotníčkové botky. Tentokrát se ale jednalo o lodičky. No kdo by se do nich nezamiloval, když byly ještě ke všemu zlevněné z tisícovky na tři sta :D Nakonec jsem ale usoudila, že botky nepotřebuju a tak jsem jim zamávala a nechala je tam. 

Nakonec jsme zamířily do Kotvy do obchůdku biooo.cz, kde jsem  kdysi dávno byla, nebo pokud si to pletu, tak mě opravte a obchod byl v patře, teď nevím jestli prvním, nebo druhém a dalo se tam normálně projít a všechno si prohlídnout. Tentokrát je dole hned u vstupu a působí na mě jako lékárna. Pult a za ním někdo jako já (rozuměj ten, kdo by mě nosit brýle, ale nenosí) nevidí skoro nic. Protože jsem měla vybitý telefon, tak jsem se ani nemohla podívat na net, takže jsem koupila jenom to, co jsem si jakžtakž pamatovala a určitě si pamatujete, jaká je má paměť hrozná (Tahle věta teda taky :D) a pak jsme pomalu vyrazily domů. 

Teda k mým rodičům domů. Když jsme dorazily, dostala jsem sprdnuto od manžela, jak to, že vyrazím na nákupy a nic si nekoupím a právě v ten okamžik se mi v hlavě rozležely TY boty. Najednou jsem je děsně nutně musela mít. Bylo už docela pozdě a potřebovali jsme jet domů, takže šance na jejich získání - Zero… 

No opět mě manžel, který nic na světě nenávidí tolik, jako parkoviště v obchodních domech (nejhorší noční můrou je pro něj parkoviště na Floře) překvapil, když cestou domů zastavil v Palladiu, abych si pro ně mohla doběhnout. Asi mě nikdy nepřestane překvapovat, jak na mě myslí a jak se mi snaží splnit, co mi na očích vidí. Takže tímto mu za to veřejně děkuju :D

Taky si takhle dopřáváte dívčí jízdu se svojí maminkou?